Hry jsou podle mého názoru pro člověka opravdu hodně důležité, protože kdyby člověk neznal žádné hry a vůbec se nebavil, tak by to také mohlo dopadnout tak, že by v práci mohli mít syndrom vyhoření. Myslím si, že nemusím ani představovat nebo popisovat, co je to syndrom vyhoření. Podle mého názoru asi každý desátý člověk už zažil syndrom vyhoření. Je to docela náročné a hodně těžké onemocnění. Je to takové, když člověk právě nereaguje, vůbec se nebaví a nehraje žádné hry. Hry může hrát doma. Jako deskové hry anebo třeba také sportovní hry anebo úplně jiné hry. Jednoduše takové hry, které ho baví.
Nejlepší je, když se člověk zregeneruje a odpočine si mezi dětmi. Tohle právě dělám já. Já pracuji mezi lidmi, pracuji v takovém sektoru, kdy jsem na oddělení a na personálním oddělení a tam právě je hodně lidí. Takže jsem ráda, že mám dvě malé děti. Mám dvojčata. A s nimi vždycky všichni hrajeme různé hry, hrajeme třeba i na počítači hry proti sobě. Myslím si, že i online hry jsou perfektní a myslím si, že člověka právě zabaví a dostanou ho do nějaké euforie. Jsou ale třeba některé lidi, kdy právě odsuzují nějaké počítačové hry, a to kvůli tomu, že prý je to jenom pro děti a že prý dospělí na to nemají čas, že prý jenom pracují.
A to je právě ono. Kdyby lidé také si našli nějakou pauzu, nějaký odpočinek mimo práci, tak také budou věci klidnější. Alespoň takhle to také doporučují psychologové. My v práci také máme psychologa a také pracovního poradce. A i oni nám říkají, že se máme bavit a odpočinout si. Alespoň udělat nějakou větší zábavu dvakrát měsíčně. A aby to nedopadlo tak, že člověk bude mít syndrom vyhoření. Já sama se docela syndromu vyhoření bojím, a tak se snažím, abych také relaxovala a odpočinula si od práce a od všedních starostí. Tohle by měl udělat každý.